Z mého životopisu

Světlo světa jsem poprvé spatřil v porodnici v Praze-Motole. Bylo to už docela dávno, v roce 1958, a tak si z té doby moc nepamatuji. Jistou dobu jsem pak s rodiči žil mimo republiku (v Libyi, která byla tehdy ještě královstvím), a navštěvoval tamní základní školy - tři roky italskou, rok americkou. Teprve později jsem náležitě docenil, jaký to byl dar do života, když jsem se mohl docela bezbolestně a snadno naučit cizím řečem, a poznat i něco z cizokrajných kultur a obyčejů.

Měl jsem v mládí také velké štěstí na dobré učitele, ať již v italské církevní škole řádu Saleziánů, tak i posléze doma na devítiletce. Právě zde mne přitáhli k matematice a fyzice, což mi vydrželo i do dalších let. Když jsem se po gymnáziu rozhodoval kam dál, váhal jsem mezi technikou a matfyzem. Nakonec zvítězil pražský matfyz, kam jsem se přihlásil na studijní obor s honosným názvem "Teoretická kybernetika a matematická informatika". Ve skutečnosti šlo o počítače, které jsem za celé pětileté studium viděl snad jen na obrázku. Místo toho jsem musel vstřebat hodně a hodně matematiky a dalších teoretických předmětů (ale žádnou fyziku).

Po skončení studia, a po nezbytné jednoroční vojně (v roce 1983), jsem se na Matematicko-fyzikální fakultu vrátil znovu, tentokráte do interní aspirantury. Stále mne to však táhlo i k techničtějším věcem, k otázkám stojícím na pomezí mezi softwarem a hardwarem (tedy mj. k architektuře počítačů, k tehdy začínajícím mikroprocesorům, k mikroprogramování). Takovéto věci se na tehdejší MFF příliš nepěstovaly, a tak jsem měl o důvod více k tomu, abych se znovu pokusil uskutečnit jeden svůj dřívější záměr - studium na pražské technice.

Znovu proto, že jsem se o dálkové studium na FEL ČVUT ucházel již po druhém ročníku na MFF. Tehdy jsem ale nebyl přijat s odůvodněním, že jako student VŠ nesplňuji podmínky pro vysokoškolské studium (jak jsem se alespoň ex-post dozvěděl, do dálkového studia bylo nutné mít za sebou vojnu). Napodruhé se to ale podařilo, a tak jsem vedle interní aspirantury začal v roce 1983 studovat obor "Elektronické počítače" na pražském FEL-u.

Po interní aspirantuře jsem na Matematicko-fyzikání fakultě zůstal, jako odborný pracovník, na katedře kybernetiky, informatiky a operačního výzkumu (přezdívané "katedra s dlouhým jménem"). Učil jsem zde architekturu počítačů, mikroprocesorovou techniku a programování (v Pascalu a také v asembleru). Většinu mých tehdejších přednášek stále najdete v mém archivu, viz odkazy.

Na akademické půdě MFF UK a mezi studenty jsem také prožil báječný listopad 1989, se všemi změnami, které sametová revoluce přinesla. Pro mne bylo důležité také to, že s naším postupným otevíráním se světu se k nám začaly dostávat také první skutečné počítačové sítě, nejprve EARN a pak i Internet, a já jsem se postupně začal přeorientovávat právě na problematiku počítačových sítí a komunikací. Zažil jsem velmi zblízka skromné začátky "síťování" v Čechách, první uzly EARNu, první pokusy s Internetem i budování pražské akademické sítě PASNET. Od roku 1992 jsem také začal přednášet problematiku počítačových sítí.

Tak jako mnoho lidí ve školství, i já jsem si všelijak přivydělával - před revolucí prací na různých projektech VHČ (neboli: vedlejší hospodářské činnosti), a po revoluci nejprve překládáním odborných počítačových textů pro tehdy začínající počítačové časopisy (zejména pro český Computerworld). Časem mne ale omrzelo překládat zahraniční články, které nebyly vždy jen mistrovským dílem (abych to řekl diplomaticky).

Zajímavým řízením osudu (podrobněji viz zde) jsem se dostal k psaní vlastních článků, což mi vydrželo dodnes, a později se dokonce stalo mým hlavním zdrojem obživy.

Mezitím se ale změnilo i mé působení na fakultě. Začal jsem totiž pracovat v nově vzniklé konzultační firmě DCIT, kterou založila Univerzita Karlova spolu s norskou firmou NIT (původně jako výkladní skříň pro norské informační technologie, exportované do ČR, posléze jako běžnou konzultační firmu s čistě tuzemským personálním obsazením, rekrutujícím se převážně ze zaměstnanců, doktorandů a studentů MFF).

Pro firmu DCIT jsem pracoval jako konzultant pro oblast sítí a Internetu, nejprve "na vedlejšák", později na plný úvazek (a na fakultě jsem zůstal jen na poloviční úvazek). Kromě toho jsem stále dost psal, pro Computerworld a Computer Echo.

Počátkem roku 1995 jsem přijal nabídku nově vzniklého počítačového týdeníku CHIPweek, který mi nabídnul rozsáhlejší možnost spolupráce než Computerworld - měl jsem zde tři pravidelné týdenní rubriky, a psal jsem i další příležitostné články. Přitom jsem stále pracoval na plný úvazek ve firmě DCIT, ještě na poloviční na fakultě, a to se nedalo dlouhodobě stíhat. Jelikož mne psaní bavilo ze všeho nejvíce, dal jsem mu nakonec přednost. S koncem roku 1995 jsem odešel z firmy DCIT a stal se člověkem na volné noze, který se živí hlavně psaním článků (formálně tzv. volným novinářem). Nadále jsem si ale podržel poloviční úvazek na fakultě (a s ním i svou výuku). Příležitostně se živím i přednášením na různých seminářích, kurzech či konferencích. Podle možností a zájmu zákazníků se také ještě věnuji konzultační činnosti, jako nezávislý konzultant v oblasti počítačových sítí a Internetu.

V roce 1986 jsem se oženil a se ženou Irenou máme dvě děti, Jirku a Evičku.